Dehty v péči o tělo

Dehty jsou produktem karbonizace (méně správně suché destilace) například uhlí, dřev a jiných organických látek. Obsahují asi 10 000 různých chemických substancí, zvláště polycyklických aromatických uhlovodíků. Kamenouhelný dehet byl zaveden do dermatologické praxe již v 19. století, ale léčba "asfaltem" byla známá již před 2000 lety. Jeho fotosenzibilizační účinky ve spojení s ultrafialovým zářením využil Goeckerman k léčbě lupénky ve 20. letech minulého století.
 

Jak se tímto prostředkem léčilo v době renesance si můžete přečíst v ukázce z románu Jáchyma Topola - Kloktat dehet, který vyšel v srpnu 2006 v nakladatelství Torst.

"...V Siřemi, v Domově pro chlapce, jak říkávaly sestra Leontýna, Albrechta, Eulálie, Zdislava, Dolores i Emiliána, nebo v kolonii sígrů, jak říkával velitel Vyžlata, jsme žili pohromadě a pospolu, chlapci z nejrůznějších národů i Češi jako třeba Dýha nebo Karel.
Proti svrabu a proti vším nás sestry drhly dehtovým mýdlem.
Dehtová voda, šedivá špínou nás chlapců, stříkala na černá roucha a bílé čepečky sester. Mytím čeřená, pohybující se bublinková pěna vypadala jak drobné krajky na prádle sestry Dolores. Právě sestra Dolores se nad námi často nahýbala s kartáčem. Dřela nás tak usilovně, že se její roucho promáčelo. V okolí necek bylo z páry vedro. Na čele sestry Dolores vyvstávaly drobné krůpěje potu a padaly k nám do necek. Vedro někdy tísnilo sestru Dolores tak, že poodhalila ramena v rouše. V neckách jsme sedávali po dvou, po třech. Sestra Dolores nevěděla, že vidíme její krajky. Nevěděla, že v krajkách vidíme její prsa. Krajky měly sestry zakázané jako my cigára.
Dehtového mýdla měly sestry spoustu. V komoře sestry Albrechty bylo naskládané v bednách. Dehtové mydliny zabíjely vši v našich vlasech. "

Dá se říci, že dehet je bio produkt, neboť je získáván z přírodních látek jako je dřevo, uhlí nebo surový petrolej, který ovšem nemá terapeutické využití.
 

Základní dělení dehtů:

• dřevné dehty

• kamenouhelné dehty

• bituminózní dehty

Dřevné dehty

Obsahují především fenoly, krezoly, terpeny, naftalen, kyseliny fenolkarbonové a homology kyseliny octové. Jsou tekuté a mají slabě kyselé Ph. Častěji jsou užívané ve skandinávských zemích pro své účinky antipruriginózní (protisvědivé), antimykotické (protiplísňové) a antimikrobiální (působící proti mikrobům). V Česku jsou dřevěné dehty odbornou veřejností považovány spíše za zastaralý a z překonaný lék. Po vstřebání pokožkou se z těla dostávají ven prostřednictvím moče a při této cestě často poškozují ledviny, proto je nezbytné při jejich podávání jednou týdně kontrolovat moč. Pro všechny dřevné dehty platí, že jsou velmi špatně rozpustné ve vodě.
Dřevěné dehty se dále dělí podle druhů dřevin, ze kterých se získávají.

• březový dehet

• jalovcový dehet

• bukový dehet

• tekutý dehet

Březový dehet

Latinský název pix betulae. Vzniká suchou destilací dřeva různých druhů bříz. Je to hustá, červenohnědá tekutina, špatně rozpustná ve vodě, ale dobře v chloroformu a v 95 % lihu. Někdy se užívá v 10 % koncentraci do mastí na seboroický ekzém. Vyšší koncentrace březového dehtu je pak vhodná na chronickou psoriázu.

Jalovcový dehet

Latinský název pix juniperi. Jalovcový dehet je hustá hnědočervená až černá tekutina typického zápachu. Dobře se rozpouští v 95 % lihu, v éteru, v chloroformu a v benzenu. Při použití v 5% koncentraci léčí atopický a seboroický ekzém, a pomáhá proti lupénce ve vlasech. při Například nejlepších účinků při léčbě psoriázy a seboroické dermatitidy ve vlasech dosáhnete, když jalovcový dehet smícháte s kamenouhelným dehtem. Takový dehtový koktejl je dnes dostupný v přípravku Polytar liquid a Polytar AF od výrobce Steifel.

Bukový dehet

Latinský název pix fagi. Získává se suchou destilací bukového dřeva. Je to hnědočerná tekutina charakteristického zápachu, dobře rozpustná v etanolu, v éteru, v chloroformu. Bukový dehet se dříve užíval k léčbě lupénky.

Tekutý dehet

Latinský název pix liquida. Získává se z různých druhů dřev jehličnatých stromů pomocí suché destilace. Je to viskózní, tmavě hnědá látka s vysokým obsahem pryskyřic.

Kamenouhelné dehty

Kamenouhelné dehty byly ve 20. století, zvláště před érou kortikosteroidů, pro své mnohostranné účinky hlavním lékem v zevní terapii, i když se někdy opomíjely jejich nežádoucí efekty. Tyto dehty jsou značně variabilní směsi látek, z nichž asi jen polovina byla identifikována. Přesné složení a chemická povaha kamenouhelných dehtů závisí na charakteru výchozí suroviny a na typu a teplotě destilačního procesu, takže je obtížné standardizovat jednotlivé dehtové preparáty. Uhlovodíky tvoří asi polovinu obsahu dehtů, zejména deriváty benzolu, naftalen a antracen. Kamenouhelné dehty jsou silně viskózní, charakteristického zápachu s alkalickou (kyselou) reakcí. Ve vodě se téměř nerozpouštějí, naopak nejlépe se rozpustí v 95 % lihu, v acetonu a v éteru. Špiní prádlo i kůži, mohou působit kontaktně iritačně a senzibilizačně a mají výrazný fotosenzibilizační potenciál.
 

Mezi nežádoucí účinky kamenouhelných dehtů patří zejména poškození ledvin. Proto je při zevní aplikaci s koncetrací dehtu větší než 3% nutná biochemická kontrola 2x týdně. Velikost ošetřené plochy nemá překročit 1/5 konžního povrchu. V některých případech může použití těchto dehtů kožní nemoc naopak ještě zhoršit. Další podstatné nežádoucí účinky jsou také karcinogenní efekty, za které mohou především benzypyreny. Díky tomu, že se terapeutický účinek těchto dehtů významně posiluje použitím ultrafialového záření po nanesení dehtu na postižené místo, tak právě toto ultrafialové záření také neblaze podporuje vznik karcinomu - nádoru. Například v Německu a v řadě dalších zemí dochází k úplnému vyřazení dehtů z léčby. V České republice zatím dále přetrvává užívání preparátů s obsahem 3 – 20% dehtu a dokonce se běžně užívá i aplikace čistého surového dehtu na lidskou pokošku.
 

Přesný mechanizmus účinku kamenouhelného dehtu není zcela objasněn, ale velká část terapeutických efektů, zvláště potlačení parakeratózy a akantózy u psoriázy, je připisována fenolickým substancím. Dehet je oblíbený pro své účinky antipruriginózní, antiseptické a keratoplastické. Fenoly a síra se podílí na jeho efektech znecitlivujících a antimikrobiálních, čehož je využíváno u subakutních a chronických ekzémů. Působení benzolu, naftalenu a jiných cyklických uhlovodíků se připisují antiproliferační účinky na lidskou pokožku.

Bituminózní dehty

Přesněji sulfonované živičné oleje, které jsou získávané z důlních sedimentů v hnědouhelných dolech, ze zemních olejů a živic. Jejich hlavním představitelem je ichtamol (ammonium bituminosulfát), což je směs amonamonných solí sulfonových kyselin, obsahující zhruba 10% organicky vázané síry. Synonymum ichtyol je odvozen od zbytků zkamenělin ryb přítomných ve výchozí břidlicové surovině. Z ostatních bituminózních dehtů se dostává do popředí kosmeticky přijatelnější odbarvený leukichtol, který je získáván opatrnější sulfonací výchozí suroviny. Hlavní předností těchto dehtů je minimální iritační, senzibilizační a fotosenzibilizační potenciál. Nejsou karcinogenní, a nejsou jedovaté, což umožnňuje i jejich bezrizikové podávání.
 

Ichtamol je viskózní hnědočerná tekutina charakteristického rybího zápachu, dobře rozpustná ve vodě a v glycerolu. Patří k povrchově aktivním látkám, rozpouští i mnohé lokální léky nerozpustné ve vodě. Na vzduchu rychle vysychá a tuhne, poněvadž obsahuje téměř 50 % vody. Jeho hlavní účinky jsou antipruriginózní (například proti svědění hlavy ), antiflogistické a antiseptické, čehož je využíváno u řady akutních a subakutních dermatóz, hlavně: lupénka ve vlasech, atopický a mikrobiální ekzém, seboroická dermatitida a u rozácey. Efekty antimikrobiální a antimykotické byly v řadě studií srovnatelné s kamenouhelným dehtem! Běžná terapeutická koncentrace je 2–10 % nejčastěji ve formě mastí, past, roztoků, dále jako součást vlasových šamponů a tekutých mýdel. Vysoká koncentrace 20–50 %, tzv. derivační, je užívaná např. u omrzlin a některých typů pyodermií, často i v kombinaci s kyselinou salicylovou. Nově je doporučována v péči o dětskou a problematickou kůži například ucelená řada preparátů fy Herbacos-bofarma. Dobře se uplatňuje i u různých dráždivých dermatóz v obličeji, kde jiné nasazení ošetřující kosmetiky vyvolává nepříznivé reakce.
 

I když účinky ichtamolu díky jinému chemickému složení nejsou zcela shodné s kamenouhelným dehtem, znamenají přípravky s bituminózními dehty obohacení palety hromadně vyráběných léčivých přípravků v oblasti dermatologické a kosmetologické terapie.

Co říci závěrem?

Dehty pro své mnohostranné účinky zůstávají významným pomocníkem i v současné dermatologické léčbě. Vzhledem k harmonizaci terapeutických postupů se zeměmi EU, kde došlo v posledních letech k výrazné redukci používání kamenouhelných dehtů pro jejich nežádoucí efekty, je vhodné zvážit jejich omezení také v České republice. I když se objevuje řada nových léků zasahujících do patogeneze lupénky, aplikace kamenouhelného dehtu zůstává u některých forem psoriázy určitým přínosem. Vždy je ale nutno individuálně zhodnotit míru rizika. Nezanedbatelná není ani relativně nízká cena dehtových preparátů. Rozhodně by ale v přípravcích neměla být překračovaná 5% koncentrace dehtu a jeho aplikace by neměla přesáhnout 20% kožního povrchu za průběžných biochemických kontrol. V ostatních indikacích lze kamenouhelné dehty nahradit ichtamolem a leukichtolem, které nemají karcinogenní, fotosenzibilizační a ledviny poškozující účinky černouhelného dehtu.

Doporučení webu krasojizda.cz:

V minulosti se používaly mýdla 10% koncentrací dehtu. V současné době jsou k dispozici mýdla s 5% až 10% koncentrací např. http://www.zbozi-kosmetika.cz/MERCO-Sano-mydlo-s-ichtyolem-100g-8-g6016.html. Vhodnou variantou jsou i mýdla s obsahem síry. Jejich nabídka je k dispozici na webu Zbozi-kosmetika.cz.