Lupy ve vlasech a možnosti léčby lupů

Dobrý večer! Nemám problém s tím popravdě Vám odpovědět na jakoukoli z Vašich otázek, pokud Vás moje odpovědi zajímají a dokážete z nich něco usoudit! Asi se nejprve přiznám ke svému věku. Je mi 23 let, resp. vrzy mi bude 24, každopádně prozatím není oslovení "paní" ještě na místě :-) Posledních pár let mého každodenního života se víceméně ve školně/pracovním sterotypu. Studuji posledním rokem právnickou fakultu UK, a vedle toho cca 8-10x dnů v měsíci pracuji v advokátní kanceláři jako asistentka. Škola mě relativně baví a zvládám ji dá se říci výborně. Nicméně studium je především časově náročné, a v kombinaci s 10hod směnami často vysilující. Musím přiznat, že za posledních pár měsíců mi zbývalo minimum skutečně volného času. Nevnímám to ale nijak úkorně, těším se z každého kroku, kterým jsem blíž zdárnému konci školy a práce, ač se pro mě po 2 letech stala nezáživnou rutinou, je pro mě většinou taky příjemná a utíká mi. Trávím hodně času pochůzkami na čerstvém vzduchu, spolupracuji de facto s kolegyněmi, kamarádkami a mám za to, že jsem v kolektivu poměrně oblíbená. Tím bych uzavřela kapitolu pracovního života. Co se týče mého života osobního, ten v podstatě celý stojí a padá s mým přítelem, se kterým jsem již 5 let a máme spolu neuvěřitelně pevný vztah. Za tu dobu, co jsme spolu se stal nejdůležitějším člověkem v mém životě, tím víc, že nemám mnoho skutečně blízkých přátel, a ani s rodinou abych byla upřímná, nevycházím podle svých představ. Respektive vztahy s rodinou mohu označit za velmi dobré, ale řekněme, že názorově, hodnotově a vůbec se necítím být s rodinou příliš spojená. Přesto se vracím domů často, užívám si tam přírodu, která mi v Praze, kde žiju, chybí, a také tam mám větší míru soukromí, které už léta postrádám absolutně, s ohledem na to, že s přítelem žijeme u jeho rodičů. To byla dlouhou dobu velká ekonomická úspora, ale trvale už to začíná být neúnosné, ač jsou to úžasní lidé, navzájem spolu velmi dobře vycházíme a snažíme si pomáhat. A konečně, co bych mohla říct ke své celkové fyzické kondici,.. z té nejsem nijak nadšená! Ačkoli jsem veskrze sportovně založený člověk, pokud mi to čas dovolí chodím pravidelně do fitness, hraju squash, běhám, občas provětrám kolo nebo v zimě snowboard, dvakrát dobře se necítím. Často mě bolí záda, trpím na bolesti hlavy a celkově se cítím neustále strašně unavená. Přikládám vinu povinnostem a nedostatku rozptýlení, které když se ale náhodou naskytne, nemám vůbec na nic náladu a raději volím odpočinek. Strava za tím snad být nemůže. Ne vždy tomu tak bylo, ale stravuji se myslím poměrně kvalitně. Nejsem velký jedlík a někdy se stane, že vynechám teplý oběd, ale o to víc si pak vybírám, co s ním k večeři nebo během dne, a nestojí mě to velké úsilí, protože mám sama od sebe vcelku zdravé chutě. Nikdy nevynechám minimum živočišných bílkovin a zbytek tvoří ovoce, zelenina, oříšky, mléčné výrobky. Setkala jsem se s různými názory, které sice nejspíš jsou podloženy fakty, jako že lepek škodí, mléko škodí, stejně jako sladké a kyselé. Nikdy jsem ale žádnou dietu nedržela. Mám za to, že bych si tím mohla spíš uškodit, než přilepšit. Nevím, co víc bych dodala. Je snadné popisovat věci tak jak jsou, ale velice těžké je hodnotit, natož hodnotit sám sebe, proto bych se nerada pouštěla do závěrů o svém štěstí či spokojenosti. Myslím si o sobě, že jsem silný člověk, se velkým sklonem k flegmatismu. Tak jak mě nic skutečně netrápí, tak mě málo co dokáže skutečně nadchnout nebo mi udělat radost. Vstávám a usínám stejně naložená, aniž by mě dokázalo co významně vyvést z míry. Tohle je mi vlastní. Jestli je to dobře nebo špatně, to nedovedu říct. Neuvědomuji si, že by mě něco trápilo, nebo tu byl nějaký jasně pojmenovatelný problém, který bych měla řešit. Snažím se ho teď hledat, protože je nasnadě, že to co se projevuje padáním vlasů a nějakou "blbou" vyrážkou musí mít někde svůj původ. Nikdy jsem ničím takovým netrpěla! Nikdy! Ba naopak. Nemám k tomu dispozice ani v rodině. Po medicínské stránce jsem naprosto v pořádku, ale nereaguji na standarní metody léčby.. tak co je tedy špatně ?! Nevím! Nerada bych hledala problémy kde nejsou. Dost možná se teď nacházím v životní etapě, která je pro mě vysilující psychicky i fyzicky, možná jsem vůči tomu citlivější než miliarda ostatních lidí, možná, že až dokončím školu, najdu si lepší zaměstnání, vytvořím si vlastní domov, a budu mít víc času,.. tak všechno odezní, tak jak to přišlo..! Ale nechci na takový okamžik čekat. Je pro mě důležité jak vypadám, pro to abych se cítila sama sebou, a čím více se snažím dělat, že se nic neděje, nevšímat si toho, jak se sama sobě měním před očima, tím je to hoší. Omlouvám se, pokud jsem Vás zahltila. Pokud to i po přečtení budete mít chuť odepsat mi, budu ráda, když se ozvete. Jsem s pozdravem!